15.den... Dvakrát o Jirkovi

Na Jirku samozřejmě myslíme nepřetržitě, ale navíc nastávají situace, kdy jsou vzpomínky mimořádně intenzivní. Tak třeba u hrobky Newgrange se nám něco podobného přihodilo hned dvakrát. Nejprve u vchodu, kde jsme si kupovali lístky. Kvůli velkému zájmu o vstup do areálu jsme měli rezervováno šest vstupenek. Paní pokladní nám je s úsměvem nabízela, ale já jsem se smutným vysvětlením musel jednu odmítnout. Výraz v obličeji se jí ve vteřině změnil a postupně nás dojatě objímala. Pak chvíli telefonovala, aby nám vzápětí podala lístky zcela zdarma, prostě nám chtěla udělat v našem zármutku malou radost. Nejde o pár desítek ušetřených EUR, ale o to hezké gesto...děkujeme za pěkný lidský přístup.

A teď informace zcela tajná. Uvnitř hrobky se nesmí ani fotit ani natáčet, no v podstatě se tam nesmí dělat vůbec nic, jen zírat a poslouchat odborný výklad. Nám se však podařilo další ze vzpomínkových vlaječek tajně zasunout do škvíry mezi kameny. Až tam jednou někdo z vás bude, tak bacha, Jirka na vás dost možná z tajné skrýše promluví. A třeba se jednou někdo vydá v našich stopách, aby všechny ty vlajky objevil. Vždyť je zapícháváme na všech navštívených místech, právě tak, jak náš Jirka celou expedici vymyslel.