Splněný sen

Naším velkým snem vždy bylo, vidět na vlastní oči majestátní Matterhorn ve Švýcarsku, proto se naše letní dovolená v roce 2013 ubírala tímto směrem.  Velká přestávka na naší cestě byla v Německu ve městě Fridrichshafen u Bodamského jezera, kde lze prohlédnout muzeum Zeppelina, který se proslavil výrobou vzducholodí. Dva dny jsme strávili v tomto pěkném letovisku s velmi poklidnou atmosférou.

V den odjezdu jsme se na cestu vydali podél Bodamského jezera přes část Rakouska. Dále jsme minuli i malou zemičku Lichtenštejnsko. To už okolo nás vyrůstaly příkré skalnaté vrcholy Alp. Podél dálnice jsme obdivovali nesčetně jezer s průzračně čistou vodou. Samozřejmostí alpských silnic a dálnic je velké množství tunelů, kterých jsme za celou cestu projeli 43. Jsme ti, kteří si neužívají dovolenou pouze na místě cílové destinace, ale velmi rádi děláme cestou zastávky a poznáváme i místa, která někteří projedou bez povšimnutí, proto jsme nedaleko městečka Andermatt odbočili mimo frekventovanou dálnici a pokochali se prohlídkou Ďáblovy soutěsky, kudy vedla stará silnice směřující dále do Valliských Alp.

Ubytování na celý týden jsme měli zajištěno v horské vesničce Saas-Balen v soukromém apartmánu. Saas-Balen je první ze soustavy vesniček, které jsou spojeny v úchvatném horském údolí, kterému dominuje město Saas-Fee. Jelikož k ubytování jsme měli možnost zakoupení tzv. Bűrgerpassu, který nás opravňoval k bezplatnému užívání všech lanovek a autobusů v celém údolí, nemuseli jsme téměř celý týden použít vlastní auto.

První výlet byl podniknut lanovkou z městečka Saas-Fee na vrchol Spielboden. Na toto místo jsme se velmi těšili, protože již z domova jsme věděli, že nás tu čekají malí chlupatí kamarádi. Je to taková místní rarita. Když tu totiž vystoupíte z kabinky a sestoupáte pár metrů pod stanici lanovky, tak začnou vylézat z nor horští svišti. Pokud s sebou máte zásobu laskomin jako třeba mrkev, jablíčko nebo tvrdý chléb a oříšky, tak jste jejich největší kamarádi a jsou schopni si vám vylézt i na klín a nechat se hladit. Byl to pro nás neuvěřitelný zážitek a všem toto místo moc doporučujeme. Zpět do údolí jsme už sestupovali po svých podél ledovcového vodopádu.

Dalším velmi pěkným výletem byla túra, která začala výjezdem lanovkou z vesničky Saas-Grund na stanici Kreuzboden ve výšce 2400 m n.m., odkud mírným klesáním sestupujeme drsnou kamenitou krajinou s mnoha nádhernými výhledy na protější zasněžené štíty k chatě Almagelleralp, kde ochutnáváme místní speciality. Přes závěsné provazové lávky přes hluboké strže pokračujeme do údolí. Cesta je sice krkolomná, ale takové máme nejraději, protože na nich zažíváme velká dobrodružství.

Hlavní výlet naší výpravy se přiblížil. Je krásný červencový den s modrou oblohou a my se přesouváme do městečka Täsch ve vedlejším údolí. Tady musíme zaparkovat auto v perfektně čistých krytých garážích, kde by se dalo ze země i jíst a nastoupit do vlaku, který nás doveze do přibližně 6 km vzdáleného Zermattu. Vzhledem k ochraně přírody a proti dopravním zácpám je to tu perfektně vymyšlené. Nedokážu si představit takové velké množství aut v Zermattských uličkách. Do tohoto městečka je zkrátka vjezd autům zakázán a smí tu jezdit pouze speciální elektromobily a to i nákladní! V Zermattu tedy přesedáme na zubačku, kterou překonáváme docela velký výškový rozdíl z 1620 m n.m. na 2582 m n.m., ve které se nachází horní stanice Gornergrat. Vystupujeme z vláčku s mnoha japonskými turisty a obdivujeme tyčící se Matterhorn přímo před námi. Tady na vrcholku trávíme docela dlouhou dobu, jelikož se stále nemůžeme vynadívat jak na Matterhorn, tak na celý okolní masiv s nejvyšší  horou Alp Monte Rosou jejíž výška je 4634 m n.m. V plánu máme pěší sestup až do Zermattu, takže se vydáváme na cestu, po které potkáváme několik jezírek, ve kterých se nádherně zrcadlí Matterhorn, jehož se stále nemůžeme nabažit. Sestup do městečka zvládáme za 4 hodiny. Sice máme totálně rozviklané nohy, ale nelitujeme, protože nádherné počasí, výhledy a nezapomenutelný zážitek za to stály.

Další pěkný den se vydáváme místním busem do Saas-Fee a vyjíždíme lanovkou na mezistanici Felskin a odtud alpským metrem na Allalin ve výšce 3500 m n.m., kde si užíváme chůzi po sněhu za nádherného teplého sluníčka. Sledujeme mnoho nadšených lyžařů, jež si užívají červencové lyžování za skvělých sněhových podmínek. Nacházíme se totiž ve velkém ledovcovém lyžařském středisku s mnoha vleky. No prostě nádhera. Nezapomínáme ani na otočnou restauraci a uchylujeme se do jejich útrob. Vybíráme místo s výhledem na okolní štíty a cítíme, že se s námi restaurace opravdu pomalu otáčí. Náš stůl pomalu postupuje kolem celé restaurace a prosklenou stěnou postupně můžeme vidět hory kolem sebe. Za hodinu se tak při švýcarských specialitách dostáváme na původní místo, platíme a ubíráme se na cestu dolů. Ten den jsme ještě stihli další dvě lanovky z údolí na místní vrcholky. Na každém z nich jsme objevovali vždy nové a nové výhledy.

Pobyt ve Švýcarsku v nás zanechal úžasné vzpomínky a věřím, že se sem zase někdy vrátíme. I když pro našince je tu poněkud draho, tak pokud se komukoli poštěstí podívat se do tak úžasné země, určitě nebude litovat.