Výroční zpráva - květen 2019

Naši výroční zprávu začnu obvyklou matematikou = počtrnácté vám přinášíme novinky z našeho cestovatelského i rodinného života. Poprvé ze všech našich ohlédnutí musím konstatovat, že v roce 2018 jsme nebyli na žádné expedici, ze které bychom měli výsledek v podobě knihy, filmu, kalendáře nebo besedy. Přesto byl loňský rok na události bohatý. Posuďte sami:

Především jsme uskutečnili rekordní počet našich besed a navštívili celou řadu knihoven, kde jsme nikdy nepřednášeli. Nejhodnotnější na tom pro nás je, že si nás knihovnice samy našly a na promítání o našem cestování pozvaly. Je to pro nás ta nejlepší varianta. Jednak to znamená, že nás musel někdo doporučit, tudíš se mu líbí, co děláme, a to je příjemná zpráva. Za druhé máme šanci šířit snad pozitivní a inspirující příběh naší rodiny a hlavně syna Jirky. Za třetí máme co dělat a cestování, které je pro nás současně zábavou i prací, nás stále velice baví. Takže je všechno v nejlepším pořádku. Osm měsíců v roce jezdíme po naší krásné vlasti a představujeme lidem, jak to vypadá ve vzdálenějších zemích světa.

Jenže rok má dvanáct měsíců a něco musíme dělat i ve zbývajícím čase, že jo? A když jsme nikde nebyli a nic nového nevydali, může to působit dojmem, že jsme se flákali. Ale tak to samozřejmě není. Jako každý rok jsme vytvořili kalendář v podobě cestovatelského příběhu z Kanady a USA. Taky jsme loni nachystali dvě nová témata na naše besedy = druhou část Indočíny a právě Kanadu s Amerikou. A zatím trochu tajně a možná pomalu připravujeme k vydání něco nového. Víc zatím neprozradím, počkejte si...

V loňském roce jsme byli poprvé po dlouhé době na dovolené. Strávili jsme týden v Chorvatsku a udělali si výlet do Bosny a Hercegoviny. Bylo to fajn, užili jsme si moře i menšího poznávání zajímavostí obou zemí. Pravdou ale je, že nás především baví to naše hektické hltání zážitků a neustálé přesuny z místa na místo. A tak jsme onemocněli cestovatelským absťákem a na podzim začali chystat novou expedici. Celý leden jsme pak strávili ve střední Americe a postupně projeli Panamu, Kostariku, Guatemalu a Mexiko. Byl to fantastický zážitek a dost možná naše nejpestřejší expedice v historii. Nesmírně nás baví tvořit nový kalendář, na kterém už intenzivně pracujeme a těšíme se na podzimní besedy, kde se nové téma určitě objeví.

Nesmíme zapomenout ani na soukromý život, se kterým se vám svěřujeme. V něm hraje dominantní roli ukončení studia naší dcery. Loni v létě se z Moniky stala paní doktorka a zaměnila skripta za živé studium v reálném životě v nemocnici. Jenže nám zůstala v Praze a to nás trochu trápí. Přece jen jsme byli zvyklí trávit s ní mnohem více času, a teď jsme si tak trochu zbyli sami dva. Ale tak to prostě v životě je.

Začali jsme se více věnovat naší oblíbené cyklistice. V loňském roce jsme uskutečnili celou řadu výletů a letos v nich rozhodně plánujeme pokračovat. Prioritou je Česká republika, vždyť je tak krásná, ale v červnu vyrazíme na pár dní také do Rakouska, určitě vám přineseme na našich stránkách obvyklé zpravodajství. A plány do budoucna? Jasno máme v tom, že pokud to bude jen trochu možné, v lednu zase někam vyrazíme. Zimu my moc nemusíme, cestování někde v teple je pro nás lepší. A nové téma na besedu pro naše milé příznivce a oblíbené knihovnice se bude hodit. Odkud přivezeme zážitky zatím sami nevíme, ale leden je ještě daleko. Přejeme všem hezké léto, parádní cestovatelské zážitky a šťastné návraty.