To snad není možný,
ne, že bych pro tradiční výroční zprávu použil zrovna přátelské oslovení, ale tahle věta se zkrátka stala symbolem uplynulého roku a já nemůžu své vzpomínání zahájit jinak. Naši věrní příznivci a přátelé vědí naprosto přesně, co tím myslím.
Na naší nejdelší a z mnoha pohledů i nejnáročnější výpravě - kolem Austrálie a Tasmánie, jsme tuto větu řekli mnohokrát. Proto jsem, naprosto logicky, stejně pojmenoval i nejnovější knihu o našem australském dobrodružství. O úspěchu se prý moc mluvit nemá, protože plodí závist, ale v našem případě je to snad přece jen trochu jinak. Jednak na našem trochu komplikovaném rodinném příběhu není co závidět a taky jsme si všechno poctivě odpracovali. Proto hrdě oznamuji, že nová kniha To snad není možný a dokumentární filmKolem země klokanů mají až nečekaně výborný ohlas a my všichni, kteří jsme díla tvořili, jsme na Vaše pochvaly náležitě pyšní. Pyšní jsme hlavně na Jirku, který vše opět dokonale připravil. Kdo ještě náš australský příběh nezná, má se na co těšit …. knihu i film si u nás můžete jednoduše objednat.
Díky mimořádné finanční injekci v podobě Jirkova vítězství v soutěži s Mladou frontou jsme na přelomu srpna a září uskutečnili ještě jednu expedici, která směřovala do národních parků na západě USA a pak ještě na Havajské ostrovy. Pokud jsme si mysleli, že už jsme toho v životě viděli hodně a tudíž nás nemá co překvapit, tak jsme se velice mýlili. V nespoutané přírodě USA jsme objevili neskutečné přírodní scenérie. Naskakovala nám husí kůže, do očí se draly slzy a pusa otevírala dokořán. Havaj je opravdu ráj, i když trochu jiný než jsme čekali. Už se nemůžu dočkat, až začnu psát novou knihu a fantastické zážitky se mi budou ve vzpomínkách vracet. Zatím se alespoň můžete poškádlit naší fotogalerií na facebooku.
Tolik aspoň stručně naše cestovatelské zážitky. Poprvé jsme během jediného roku byli na dvou výpravách. Letos naopak nepojedeme nikam. Teda ne, že by se nám už nechtělo cestovat, ale člověk musí zůstat na zemi a dělat jen to, na co mu síly, čas a finance stačí. Ale snad už na leden příštího roku připravíme novou výpravu, tentokrát zřejmě do Asie nebo střední Ameriky. Mezitím uděláme alespoň nějakou menší cestu po Evropě, také tady má Jirka celou řadu oblíbených míst, která by rád navštívil.
Nemůžu se také nezmínit o našich besedách. Zájem organizátorů je k naší radosti obrovský a termíny na podzimní turné už jsou téměř obsazené. Poprvé pojedeme dokonce přednášet do zahraničí, na prosinec si nás pozvala knihovna v Trebišově. Navíc jezdíme čím dál častěji mezi zdravotně postižené, což má díky smyslu našeho cestování obrovský význam. Vozíčkáři Jirku bedlivě sledují a mnozí si z něj berou příklad pro vlastní život, stejně jako se Jirka raduje z úspěchů druhých. Pro mě osobně je to nádherná kombinace pozitivního a optimistického způsobu života, práce i zábavy, kterou se nám podařilo najít a zrealizovat, přestože naše startovací pozice nebyla zrovna ideální. Přeju svému synovi ještě hodně zdraví a sil rvát se v životě za každou krásnou chvilku a rozdávat radost a optimismus. Nám všem ostatním v jeho blízkosti pak chuť do mnohdy náročné práce, za niž však dostáváme parádní odměnu v podobě spokojeného syna a vřelé podpory rodiny, kamarádů a příznivců našeho netradičního cestování. Jen díky Vám můžeme takto žít. Vážíme si každé zakoupené knihy a DVD, které nám pomáhají uskutečňovat sny. Od mé první životní cesty na Nový Zéland uplyne v lednu deset let a při této příležitosti pro Vás chceme připravit i nějaké to překvapení, zůstaňte s námi.
Děkujeme
Rodinný tým Márovi z Přerova
