Milí příznivci našeho netradičního cestování,
výroční zpráva za loňský rok má letos opožděné datum. Jedním důvodem je naše expedice v uplynulém měsíci a druhým, že jsem ji chtěl směřovat na Jirkovy narozeniny. Právě dnes má náš syn 18 let a to je přece ideální den na bilancování.
Co se tedy za uplynulý rok událo?
Především jsme v loňském roce zvládli druhou velkou expedici - po Novém Zélandu jsme zavítali na jihoamerický kontinent a vydali již třetí knihu - Na vozíku na rovníku a také třetí dokumentární film - Hola Ekvádor a Galapágy. Mnozí z Vás si naše produkty již zakoupili a taky nás pochválili za udržení kvality a zajímavosti našich cestovatelských příběhů. Moc si toho vážíme a děkujeme za podporu vyjádřenou slovy či objednávkou knih a DVD. Také jsme uskutečnili celou řadu besed ve školách, knihovnách i pro zdravotně postižené. Oslovila nás další média, která náš příběh zajímá. Nejvíce si ceníme pozvánek do pořadů České televize Ostrava, ať už to bylo Dobré ráno, Před půlnocí nebo Ta naše povaha česká. Velkou radost jsme měli ze tří reportáží v celostátně velmi sledovaném pořadu České televize Objektiv. Je pro nás velkou ctí, že si nás jeho tvůrci vybrali a odvysílali na pokračování ukázky z naší poslední cesty.
Dalším úspěchem byl pro nás zisk ceny Modrý slon za nejlepší literární dílo s tématikou zdravotně postižených a rovněž výběr naší knihy k načítání pro nevidomé. Máme velkou radost z každého úspěchu v této oblasti, protože se snažíme být příkladem pro zdravotně postižené a inspirací pro jejich aktivitu a snahu čehokoliv v životě dosáhnout.
Uplynulý rok ale nebyly jen úspěchy. Mrzí nás, že se nám zatím nedaří uspořádat expedici s větším počtem vozíčkářů. Důvodem jsou bohužel především finance. Cestování s hendikepem je přece jen náročné na organizaci, bezproblémový průběh a samozřejmě peníze. Rozhodně jsme tuto myšlenku neopustili, nosíme ji v hlavě a střádáme plány, jak ji přeměnit ve skutečnost.
Zatím poslední naše cesta vedla do Asie a vybrali jsme si Japonsko. Byla to vcelku logická volba - chceme přece postupně navštívit všechny světadíly a navíc si vždy vybíráme ostrov. Proto Nový Zéland, poté Galapágy a teď země vycházejícího slunce. Důležitou roli ve výběru hrál i náš japonský přítel Kai, který nám zásadním způsobem pomohl s ubytováním a více než týden s námi i cestoval coby průvodce a tlumočník. Díky němu jsme dokonale poznali japonskou kuchyni, oblékali se do kimon, navštívili rjókany s termálními prameny a poznali krásu i zvláštnost místní přírody i velkoměst. Náš výlet byl neskutečně pestrý. Opět jsme žili přímo v místní rodině a poznali tak jejich způsob života, ale cestovali i na vlastní pěst, což je obzvlášť v Japonsku dobrodružství samo o sobě. Těžko označit nejkrásnější zážitek, ale rozhodně nezapomenutelná byla návštěva osmi pekel v Beppu, pohled na majestátnou Fudži, poznávání obrovských měst, zápasy sumo, koupající se opice a samozřejmě všechny japonské chrámy a zahrady. A hned se musím omluvit všem těm místům, která jsem nevyjmenoval, protože v Japonsku byl úžasný každý den. Prožili jsme to jako vždycky = naplno od časného rána až do noci. Však Vám ještě letos podám podrobnou filmovou i písemnou zprávu z pracovní cesty. Na nové knize a dokumentárním filmu už se pracuje :-)
Moc děkujeme za přízeň a budeme rádi, když nám ji zachováte i nadále. Naše knihy a DVD jsou Vám stále k dispozici. Může je dostat školák za vysvědčení i důchodce k narozeninám. Stačí když má zájem o cestování. Navíc pomůžete jednomu mladíkovi z Přerova, aby se ještě někam podíval. Já o tom zase něco napíšu a Jirkův příklad povzbudí mnoho dalších. Takové naše perpetum mobile.
