Vážení přátelé,
Uběhl další rok a máme za sebou pro mě mimořádně významné datum 12. duben. Chtěl bych se s Vámi podělit o všechno důležité co mi uplynulý rok dal či vzal. Protože se řady čtenářů mé knihy rozrostly, připojuji své dvě loňské hodnotící zprávy, aby si i Ti noví čtenáři uměli představit, kde byl počátek mé cesty a lépe pochopili, jaký mám ve svých aktivitách směr a vývoj. Abych se neopakoval a nezdržoval Vás, seznámím Vás pouze s novinkami od listopadu. Díky přiloženým zprávám se může kdokoliv z Vás se mnou do historie vrátit.
Dosáhl jsem svého dalšího postupného cíle a strávil společně s kamarádem Štefanem Kunou a hlavně mým synem Jirkou fantastických šest týdnů na Novém Zélandu. Nemyslete si, nebylo to jen užívání a pohoda, museli jsme překonat i velké množství překážek a problémů, které úmysl dostat se na opačný konec světa se dvěma invalidními vozíky určitě přináší. Na druhou stranu však velmi rád konstatuji, že tyto starosti jsou dávno zapomenuté a v našich vzpomínkách jsou pouze pozitivní zážitky. Podařilo se nám navázat kontakt s novozélandskou organizací dystrofiků. Výměna zkušeností jistě pomůže jak novozélandské tak české straně.
Celkem jsme absolvovali přes 40 tisíc kilometrů letadlem na Nový Zéland a zpět a 10 tisíc kilometrů autem, lodí, vlakem, autobusem, motorovým člunem či pěšky a na vozíku po obou ostrovech Nového Zélandu. Viděli jsme mnoho nádherných přírodních scenérií i cizokrajných měst, ale co hlavně....svého syna jsem nikdy v životě neviděl šťastnějšího. V jeho životním osudu je to pro nás pro všechny, kteří mu to přejí obrovské vítězství a krásný pocit. Pevně věřím, že právě Vy tento pocit sdílíte společně s námi.
Nastal čas vracet Vaši přízeň a přenést všechny dobré skutky a pomoc dál. Chceme hlasitě říct, že handicapovaní mají právo i možnost žít svůj život plnohodnotně a chceme tomu v rámci svých možností pomoci. I proto jsme začali společně se Štefanem přednášet o naší cestě na opačný konec světa. Snažíme se na naši přednášku vždy přizvat organizaci pro zdravotně postižené a naše první zkušenosti dávají této myšlence za pravdu. Myslím, že se daří posilovat vůli rodičů s nemocnými dětmi i naději zdravotně postižených, že také oni mohou něco dokázat. Nemusí to být zrovna cesta na Nový Zéland, ale cokoliv, o co musí zabojovat a pak být šťastní, když se to podaří. I proto jsem v únoru zorganizoval akci na podporu výzkumu té hrozné nemoci zvané svalová dystrofie a následně s pomocí některých z Vás věnoval na výzkum této nemoci deset tisíc korun. Pevně věřím, že ve svých dalších aktivitách seženu peněz ještě víc.
Chceme najít a podpořit především stejně nemocné chlapce a jejich rodiče. Rádi bychom jim pomohli a při našich přednáškách informovali o jejich úspěších a snaze poprat se s nelehkým životem. První takový výsledek už máme – poznali jsme čtnáctiletého kluka Jakuba Jakoubka. Je na invalidním vozíku se stejnou nemocí jako Jirka a společně se svou maminkou vydal knihu svých kreseb. Okamžitě a bez váhání jsem jich prvních deset koupil a velmi rád Jakuba i maminku podpořím v prodeji i další aktivitě.
Naše další cíle vedou cestovatelským směrem. Jirka letos končí základní školu. Společně jsme se rozhodli s tou střední rok počkat a věnovat se rozvoji jeho zálib a snaze zbrzdit zhoršování jeho zdravotního stavu. Bude společně s námi pracovat na tvorbě nové knihy o naší cestě napříč Novým Zélandem, ale také dokumentárního filmu, který o našem putování tvoříme. O výsledku naší práce Vás určitě budu informovat a věřím, že Vás nezklameme. Když se nám bude dařit, rád bych Jirku ještě jednou vytáhl za hranice naší vlasti. Chtěl bych, aby si vyzkoušel aspoň chvilku studovat cizí jazyk přímo v cizině stejně jako velké množství zdravých studentů, kteří mají tuto životní zkušenost za sebou nebo před sebou. Dnešní svět je určitě otevřený. Je to znovu velká výzva, protože podle mých informací je minimum lidí se zdravotním postižením, kteří se o něco takového vůbec pokusí. Rádi bychom všem ukázali, že to možné je.
Úmyslně a vědomě jsem ve své zprávě vynechal všechny klacky, které jsme měli a máme pod nohama, občasné nepřejícné a závistivé ohlasy. Rád bych šel cestou optimismu, víry a chuti něčeho dosáhnout. Pesimismus do této zprávy nepatří, i když přiznávám, že potřebuji sto pozitivních reakcí, abych zapomněl na jednu negativní. Jsem velmi rád, že je mnohem více těch, kteří nás podporují a drží pěsti než těch druhých. Chtěl bych vám za to moc poděkovat a věřím, že nám zachováte přízeň.
Možnosti Vaší podpory našich aktivit se budou určitě rozšiřovat. V tuto chvíli nás můžete podpořit zakoupením nebo doporučením mé knihy, kterou stále ještě nabízím a jsem rád, že nachází nové spokojené čtenáře nebo pomocí při organizaci přednášky ve Vašem městě, obci či škole. Doporučením si ostudu určitě neuděláte, přednáška se líbí. V dohledné době nabídku rozšíříme o dokumentární film o naší cestě po Novém Zélandu a druhý díl mé knihy. Rádi přivítáme sponzory, kteří by chtěli pomoci s vydáním a nabízíme zajímavé reklamní možnosti.
Navíc jsem se stal distributorem dokumentárního filmu „Pět neděl v Asii“. Vytvořili ho manželé Hruškovi, kteří jsou v tomto směru mým vzorem i pomocníkem. Jejich poutavý hodinový dokument zpracovaný na vysoké úrovni je pro nás motivací při stávající práci. Tímto Vám nabízím jeho zakoupení, stačí mi napsat a obratem posílám. Dozvíte se mnoho zajímavého o Thajsku, Laosu, Kambodži a Malajsii. Cena DVD nebo VHS je tradičních 250,- Kč a výtěžek opět podpoří naše humanitární aktivity.
Děkuji Vám za přízeň, přeji krásné jaro a nashledanou třeba na některé z našich přednášek. Teď už sestavujeme spíše podzimní termínovou listinu, určitě Vám dám vědět, až bude kompletní.
Jirka Mára
