Vážení čtenáři knihy Nový Zéland – země protinožců,
Před několika týdny uplynul rok od vydání mé knihy, kterou jste si zakoupili. Někteří to udělali z důvodu zájmu o dílo, někteří z důvodu pomoci myšlence, která knihu provází. Na jaře jsem všem mým čtenářům poslal výroční zprávu a současně slíbil, že Vás budu i nadále informovat o svých aktivitách a snahách dosáhnout vytyčeného cíle. Za více než půl roku, který od této události uplynul se počet mých čtenářů rozrostl a stalo se několik velmi důležitých událostí. Mnozí z Vás jste mi poslali nádherné dopisy plné optimismu, povzbuzení a podpory. Některé oslovila moje snaha natolik, že neváhali a zaplatili vyšší částku než jsem za prodané knihy požadoval, aby mě podpořili. Velmi rád bych poděkoval všem, kteří si našli čas na poslání pozitivní zprávy nebo mě dokonce podpořili finančně či sehnáním dalších zájemců o mou knihu. Dík patří ale samozřejmě také těm, kteří si knihu koupili jen jednu a prostě mi drží pěsti. Vážím si všech pozitivních signálů a to zejména proto, že existují i ty lhostejné nebo negativní. O těch však mluvit nechci.
Po jarní zprávě jsem dostal hodně zpráv typu – „Držím pěsti, napište mi zase, ať vím jestli se Vám daří.“ Několikrát jsem také dostal zprávu – „Pište mi jen optimistické informace.“ Je mi potěšením, že Vám mohu krátce po ročním výročí vydání mé knihy pár optimistických informací zaslat. Především jsem splnil důležitý cíl a shromáždil jsem díky prodeji knihy dostatečné finance, abych zakoupil rehabilitační přístroj zvaný motomed. Máme ho doma v obýváku a každý den na něm probíhá Jirkovo cvičení a snaha maximálně aktivizovat svalové buňky. Je to takový rotoped na ruce i nohy s počítačem, který spoustu věcí vyhodnocuje, ale hlavně umí rozpoznat jak je cvičící jedinec unavený a podle toho mu určuje náročnost pohybových aktivit. Mimochodem jeho cena je 133 tisíc korun. Jsem velmi rád, že se to povedlo a věřím, že cvičení synovi pomůže. Reakce na nabídku mé knihy mi přinesly i mnoho námětů na zamyšlení. Ozvali se mi lékaři, lidoví léčitelé nebo lidé, kteří slyšeli o nějaké možnosti, jak se pokusit nemoc mého syna léčit. Všechny informace pečlivě prověřujeme a máme snahu je v rámci možností využít. Samozřejmě, že se tím zvyšuje finanční potřeba a částky za laserový přístroj na povzbuzení svalových buněk, homeopatické přípravky, rehabilitační pobyty, prostředky pro lepší spánek, další rehabilitační pomůcky, vylepšení invalidního vozíku atd v součtu překračují sto tisíc korun. Přesto využijeme všech možností, které považujeme za správné a nadějné a já bych chtěl všem iniciátorům této naděje poděkovat. Díky novým impulsům jsem se stal členem organizací pomáhajících výzkumu i životu zdravotně postižených. Rád bych byl v příštím roce i letech dalších členem aktivním a přispěl pozitivně k jejich fungování.
V neposlední řadě bych Vám chtěl oznámit významnou skutečnost, která nastane dne 16. prosince letošního roku. Již po odeslání zmiňované jarní výroční zprávy jsem se na základě solidních výsledků mé práce rozhodl, že ještě zvýším své pracovní úsilí a udělám všechno proto, abych naplnil vrcholný cíl - vycestovat do zahraničí společně se synem a splnit mu tak jeho sen. Abych měl sám nad sebou bič, oznámil jsem své rozhodnutí své rodině. To co se stalo potom, bylo pro mě naprosto nečekané. Reakcí mého syna bylo oznámení, že bude ve školní přípravě natolik aktivní, aby si vytvořil náskok a mohl potom bez problémů třeba měsíc chybět ve škole. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a ač se to zdálo nemožné na jeho vysvědčení v červnu zmizely všechny čtyři trojky z pololetí a mít „vylepšovací“ jedničky z tělocviku a pracovních činností, z nichž je osvobozen, měl by dokonce vyznamenání. To bylo prostě famózní a nikdo ve škole to nechápal. Já jsem však pochopil, že ta cesta se prostě uskutečnit musí. Dnes Vám s velkým potěšením oznamuji, že se taky uskuteční. Netvrdím, že mám dost financí na všechno co bych chtěl, ale zmíněného 16. prosince odlétám se synem a kamarádem Štefanem, který mi v celé expedici pomůže, na 6 týdnů na Nový Zéland. Původní plány směřovaly na jiný světadíl, ale Nový Zéland syna natolik oslovil, že chce vidět místo děje mé knihy. Jsem tomu rád, protože je to země kouzelná i bezpečná a mám v ní zázemí v podobě rodiny Wright a to jsou všechno obrovské přednosti, na které se dá spolehnout. Procestujeme oba hlavní ostrovy a navštívíme nejvýznamnější místa země protinožců. Nejdříve strávíme 14 dní u rodiny v Aucklandu a prozkoumáme místa, která znám z minulého pobytu. Potom se vydáme na měsíční cestu nejvyhledávanějších přírodních krás Nového Zélandu, budeme spát celkem na jedenadvaceti různých místech a věřím, že vytvoříme sobě, ale hlavně Jirkovi nezapomenutelný zážitek. Vše bude organizováno pro něho a podle jeho přání. Pokud se nám tento výlet povede a já tomu pevně věřím, pak bych velmi rád kladně odpověděl na žádosti různých koutů republiky o přednášky o Novém Zélandu. Budu usilovat o to, aby se každé z těchto přednášek zúčastnily organizace pro zdravotně postižené a jsem přesvědčen, že dodáme handicapovaným optimismus a sílu. Podle mnohých reakcí z posledního roku vím, že tito lidé nemají vlastnost mnohých zdravých lidí – závist. Právě naopak – to že jeden z nich dokázal absolvovat cestu na konec světa na invalidním vozíku, to je bezesporu povzbudí a udělá dobře. Jsem velmi rád, že u tohoto projektu mohu být a Vám všem moc děkuji, že jste ho pomohli uskutečnit, je to pro mě obrovské vítězství a jsem na něj velmi pyšný. Neberte to prosím jako machrování, že snad něco dokážeme, jen křičte společně se mnou, že handicapovaní mají šanci, myslím, že je to moc důležité.
Stále platí, že zakoupením mé knihy přispíváte na zmíněné aktivity a pokud se rozhodnete pomoci, objednejte si mou knihu jako vánoční dárek nebo ji doporučte někomu ve svém okolí. Snad si to kniha i myšlenka s ní spojená zaslouží.
Díky všem a přeji Vám krásné vánoce, pěkný nový rok a těším se na setkání po našem návratu – osobně, mailem nebo třeba na některé z besed.
Jirka Mára
