Naše besedy
Do mého vzpomínání na uplynulých deset let jistě patří i pořádání besed, které o našem cestování děláme. Dodnes mám v živé paměti první přednášku, kterou jsme měli ve Zlíně. Přijeli jsme o hodinu dřív a já jsem pak dobrou půlhodinku chodil před budovou a pořád dokola jsem si opakoval první věty, které bych chtěl říct. Byl jsem nervózní jako nikdy v životě a šíleně se bál, abych něco nepokazil. On mi to teda nikdo nevěří, ale přísahám, že je to pravda. Nervozitu cítím i dnes po letech, ale už jen takovou zdravou, při níž se mi ruce neklepou. Je to spíš obava, aby vydržela technika a nic se nepokazilo.
Ale zpět k začátku. Když jsme se rozhodli besedy pořádat, nechtěli jsme v přípravě nic podcenit, ale naopak udělat všechno proto, aby naše povídání bylo pro diváky pestré, poučné i veselé a pořadatelé aby měli zájem nás za čas pozvat znovu. Koupili jsme si notebook, projektor, ozvučení i velké plátno. Museli jsme být soběstační, aby v případě chuti nás pozvat nenastala žádná překážka. Ještě určit rozumnou a spravedlivě pro všechny stejnou cenu a mohlo se začít. Mimochodem cenu máme pořád stejnou a nezdražili jsme, což je v dnešním překotném světě docela rarita. A pak jsme začali jezdit do škol, do knihoven, povídali jsme pro svazy tělesně postižených i pro důchodce. Fotografie jsme proložili krátkými videoukázkami a snažili jsme se kromě představování jednotlivých zemí připomenout i veselé historky, které se nám při cestování přihodily. A světe div se, úspěch se opravdu dostavil a o naše přednášky byl a je čím dál větší zájem. Náš kalendář je plný a mnozí si nás objednávají i na rok dopředu. Velmi si této přízně pořadatelů i diváků vážíme.
Mezi knihovnicemi a knihovníky, řediteli škol či učiteli, ale také účastníky besed jsme našli celou řadu přátel. Někteří za námi dokonce dojíždějí do vzdálenějších měst a obcí, protože se s námi chtějí vidět. To je fakt moc a moc příjemné. V celé řadě škol se děti po ukončení besedy na nás vrhnou a loudí podpisy, jako bychom byli nějaké celebrity. Jirka z toho má srandu a připomíná mi, jak mě jednou ve škole studenti málem umačkali. Moc rádi přednášíme pro zdravotně postižené, protože jim kromě exotiky chceme předávat i sílu a optimismus našeho syna. Snažíme se je povzbudit i vyprovokovat k jakékoliv aktivitě, aby je složitý život více bavil. Nezapomenu třeba na besedu pro hluchoněmé, kdy jsme měli tlumočníka do znakové řeči. Teď na jaře nás čeká povídání pro slabozraké a nevidomé. Je to zase něco úplně nového a já vůbec nevím, jak se na tuto situaci připravit. Vždycky jsem říkal, že bez fotek by povídání nebylo to pravé a teď budeme muset naše cestování nějak představit i bez obrázků, sám jsem na to zvědavý.
Naše nová sezóna právě začíná a proto jsem zveřejnil přehled časů, témat a míst konání na první pololetí. Přijeďte za námi, rádi vás uvidíme. V programu nově najdete také USA & Havajské ostrovy. Jsme moc zvědaví na ohlasy, snad se vyprávění o naší poslední cestě bude líbit stejně jako ta předchozí. Takže na viděnou, přátelé...
Přehled našich besed jaro 2014 ...
