Jak vzniká kniha

Včera večer jsem dostal mailem od kamaráda text úvodu pro moji novou knihu. Ještě v noci jsme spolu diskutovali, jak jeho obsah vznikl, kde v sobě člověk najde schopnost stvořit smysluplný a čtivý příběh nebo dokonce knihu. A zjistili jsme, že máme podobný přístup či způsob. Rád bych vám v dnešním příspěvku prozradil, jak mé knihy vznikají.

Vzhledem k tomu, že píšu o skutečných zážitcích, ze všeho nejdůležitější je vlastní realita. Základem pro budoucí text je Jirkův nápad a perfektní příprava naší expedice. Jen o zajímavých místech se dá zajímavě psát. Naši kamarádi Hladíkovi, kteří s námi na dvou výpravách byli taky říkají: "Vy snad schválně provokujete výjimečné situace, průšvihy a legraci, aby bylo o čem psát." Ano, já si myslím, že i tohle je pravda. Pokud je možnost zažít něco mimořádného, jestli tušíme překvapivou situaci, jdeme do toho. Rozhodně využijeme každé příležitosti, jak si expedici zpestřit. Teda ne že bych schválně převrhnul gulášovou polívku, zavařil auto nebo utopil foťák v jezeře. Ale když někdo někde hledá dobrovolníka, hlásíme se jako první. Pokud narazíme na jídlo, které jsme v životě nejedli, dáme si ho. Stojí-li před námi zdánlivě neuskutečnitelná výzva, přijmeme ji a pokusíme se nad neznámým úkolem vyhrát.

No a potom už je to vlastně sranda. Doma celý ten příběh, který se reálně stal, znovu prožíváme. Ještě jednou se smějeme i bojíme a vzpomínáme. Jak říkával můj někdejší šéf: "Pak už prostě stačí to vyblít na papír." Omluvte mi ten výraz, ale tak nějak to sedí a tak nějak to je. Teda možná jsem v sobě objevil nebo postupně vypracoval schopnost poskládat písmenka do slov, pak do vět, odstavců a kapitol, aby se výsledný text dal číst. A taky mi pomáhá podobně naladěná Nataša, která se těší na každou vzniklou kapitolu a mnohdy mi připomene, co jsem do textu nedal a ono se to určitě muselo stát. Až mám někdy pocit, že s námi tajně jako muška na výpravy jezdí.

Taky musím říct, že každý den to nejde. Třeba teď v sobotu a neděli jsem měl čas na psaní a nevytvořil jsem ani řádek. Přesněji řečeno napsal jsem stránku a pak ji smazal a pak ještě jednu a vyhodil jsem ji zase. Prostě nebyl plodný den, ale z toho se vzbudím v noci a myšlenky se ze mě valí takovým tempem, že musím vstát a jít je napsat. V takovém případě budoucí kniha vzniká docela snadno. A já jen doufám, že tento týden nastanou plodné dny, protože mě už tlačí čas. Termín odevzdání "rukopisu" do tiskárny se kvapem blíží. Do konce října chci mít novou knihu i vytištěnou, takže jsem pod tlakem. Ten mi však nevadí, vždyť tvrdím, že mám výzvy rád, tak hurá do toho....

Mimochodem máte se na co těšit. Tuším, že budoucí kniha bude nejlepší ze všech, a to neříkám jako reklamní trik, abyste si ji všichni kupovali, fakt si to myslím.