Dojmy z první přednášky

Začněme naším kalendářem a odpovědí na soutěžní otázku. Hledali jsme poušť považovanou za nejstarší na naší planetě a těžce byste hledali na světě vyšší písečné duny než jsou právě v Namibii. Pro nás je Namib jedním z nejemotivnějších míst, které jsme navštívili. Mrtvé údolí je známé samozřejmě svou krásou, ale také nesnadnou dostupností. Doplahočit se do přírodní pánve s invalidním vozíkem byl úkol téměř nadlidský, ale podařilo se nám Jirku na místo dostat. Odměnou nám byly jeho rozzářené oči a v těch našich se naopak objevili slzy radosti, štěstí i dojetí. Dost možná jsme brečeli i vyčerpáním, ale na to se časem zapomene a zůstanou jen krásné vzpomínky.

A teď k přednášce. Poprvé jsme předstoupili před obecenstvo bez našeho syna. Bylo pro nás nesmírně těžké sdělit těm, kteří ho znali, že už není mezi námi. Někteří diváci si na začátku i pobrečeli a my jsme slzy udrželi jen s obrovským přemáháním. Ale pak už jsme cestovali po Austrálii a pyšně povídali, co všechno jsme díky Jirkovi viděli. Jak studenti gymnázia, tak jejich učitelé přijali celé povídání pozitivně. Moc děkujeme, teď už věříme, že bychom Jirkův optimismus mohli šířit dál a naše besedy budou mít smysl. Na definitivní závěry je samozřejmě ještě brzo, ale snad to půjde...