Předvánoční Vídeň

Se zájezdem ze  zaměstnání jsme se i s dcerami vydali celá rodiny do Vídně na naše první vánoční trhy a do akvária, myslím že to bylo v roce 1995.  Těšili jsme se na všechno.  Šok přišel na odpočivadle u dálnice. Řidič autobusu zastavil, kde byly wc – u nás dnes známé jako toiky, Ty byly v hrozném stavu, v horším než u naší dálnice či veřejných wc, což tenkrát nebylo jako dnes.  Raději nás skupina několika osob vyhledala o kus dál přírodu. 

Do Vídně jsme dorazili bez problému, autobus zaparkoval nedaleko historického muzea. Pak jsme se vydali na vycházku do centra Vídně kolem vyzdobené radnice, kde už stály domečky.  Bylo trochu sněhu a mráz, tak se světla odrážela od krystalek sněhu a ledu a vytvářela pohádkovou atmosféru. Pro nás tenkrát nevídanou, u nás se zatím tak nezdobila města před Vánoci.  Pak jsme prošli centrum až k bazilice sv. Štěpána.  Všude na nás dýchala příjemná atmosféra, dokonce jsme si zašli do kavárny na čaj a kafíčko. Obdivovali jsme kromě památek, výzdoby i pouliční kavárničky s vyhřívanými zahrádkami.

Po prohlídce centra  jsme se vydali po Mariahilfer strasse k akváriu. To vím teď, že to je Mariahilfer strasse, ale tenkrát jsem to nevěděla. Mobil jsme neměli a přesně jsme nevěděli do jakého akvária  jdeme. Naše hlavní informace byla, že tam jsou  i žraloci a rejnoci. Po ulici jezdila tramvaj a v době vánoční Andělská tramvaj, ze které andělé a myslím, že tam byli i Santa  Clausové, vyhazovali bonbóny z tramvaje dětem.  Mladší dcera byla hned pohotová, jak šlo o sladkosti a už nějaké ulovila. Starší byla váhavější, ale přesto toužila po nějaké sladkosti od anděla, tak jsme sledovali anděla až jsme se  sladkosti od něj dočkali.

Tak jsme se soustředili na andělské zážitky, že jsme ztratili naši volně popocházející skupinu k akváriu.  Někam nám odbočili do uličky, ale kam? Teď jsme nevěděli, jak se akvárium jmenuje, kde se nachází?  Snažíme se naše obavy držet na uzdě a nepanikařit.  Věděla jsem, že to musí být někde blízko. Tak jsme odbočili také do uličky a skupina naše nikde! Já znala trochu základů němčiny, manžel tak čenč. Holky se začínaly učit angličtinu.  Ale hlavně,  při naší obavě, nám mozek vůbec nefungoval. Místo, aby mě zapnul, tak byl úplně mimo, zřejmě našimi emocemi – co budeme dělat. 

Došli jsme na takové náměstíčko a díváme se,  kam se vydat. Nad námi na kopečku je nějaké nevzhledné betonové silo. Tak si to míříme k silu a dorazíme k výběhu pro pejsky a nikde žádná cedule.  Tak se vracíme zpět.  Ptám se paní, že tu někde mají být ryby, nevzpomněla jsem si ani na slovo akvárium, což je takové univerzální. Tak pak říkám muzeum a ryby a paní nás táhne k autobusu, co právě zastavil a chce nás naložit do něho. Bráníme se, že to musí být tady někde a ukazujeme dokola a manžel v zoufalství kreslí na auta něco jako ryby, což mu moc nedařilo. Rybu jsem ani já nepoznala, nevypadala jako česká ryba natož rakouská nebo vídeňská či žralok. Nakonec se zase vydáváme k tomu silu, nejde mi do hlavy, co tu dělá silo skoro uprostřed města. Teď nacházíme správný vchod a nad vchodem vidíme nápis a namalované ryby. Naše mysl zase začíná pracovat a srdce se tetelí blahem, že jsme se neztratili a uvidíme žraloky a rejnoky. Na pokladně se ptáme, zda je tu česká skupina a po kladné odpovědi zažíváme pocit hrdinství, že jsme zde.

Akvárium bylo nádherné.Viděli jsme žraloky, rejnoky, mořské koníky a ďasa.  Dnes je ještě lepší a lépe značené a už nevypadá tak silově. Z dálky ho poznáte. Asi ho zviditelnili , protože se jim tu „ztratilo několik zájezdů“.  Akvárium se jmenuje Dům moří – Haus des Meeres. Krásný den plný různých zážitků jsem zakončili na vánočních trzích u radnice, kde jsme si koupili punč, hrušku v karamelu.  A dovezli jsme si hrníčky, které máme dodnes a vzpomínáme na naše zážitky.

Nevím, zda je to příběh, který podnítí lidi na cesty. Ale má dobrý konec, neztratili jsme se v „cizině“ a měli jsme radost ze zážitků, které umocnilo to, že jsme si nakonec dokázali poradit. Také jsme si pořídili mapu Vídně a příště jsme nevyjížděli tak bezstarostně, ale trochu vybaveni na cesty. Dnes je to nesrovnatelné! Podíváme na vše na internetu a víme do čeho či kam jdeme a co máme čekat.