Dárek k narozeninám

Ke 40. narozeninám jsem dostala od manžela dárek – společný  4-denní výlet do Paříže. Bylo to krásné překvapení. Manžel mi řekl, že v cestovce požádal paní, aby vybrala zájezd, na který nezapomenu. Což se také stalo…

Paní manžela ujistila, že ubytování a služby budou výborné a že budeme spokojeni. Moc jsem se těšila na 4 dny v ráji. A pak jsme vyrazili. Do Paříže jsme měli letět sami a tam se na letišti setkat s dalšími „účastníky zájezdu“ a s průvodkyní. Na letišti v Praze nám řekli, že letadlo je obsazené a musíme počkat na další let. Manžel je můj tlumočník na všech společných cestách, protože neumím žádnou cizí řeč. Tentokrát po velmi krátké poradě bylo jasné, že pokud nepoletíme včas, nepoletíme vůbec. Hledat zbytek zájezdu neznámo kde, bychom si netroufli. Díky našemu pevnému přesvědčení jsme letěli včas, a dokonce v byznys třídě, což byl pro mě bonus k dárku. Byl to moc příjemný let, ale bohužel krátký. Tolik dobrot, co mi nabízeli, jsem za tak krátkou dobu nestihla zkonzumovat. Když jsme přistáli, litovala jsem, že takovou péči znovu hned tak nezažiju.

Na letišti v Paříži nás čekala schoulená nešťastná paní, která nám na uvítanou řekla, že zavazadla asi nenajdeme. Tím asi myslela, že letiště je obrovské a ona netuší, kde kufry hledat. Kufry jsme samozřejmě našli a autobus nás odvezl na pařížské předměstí do „trochu“podezřelého hotelu. Hotel snů to nebyl, ale na druhou stranu je pravda, že na něj nezapomenu.

V recepci nám postupně (a hodně pomalu) rozdávali klíče – jak se brzy ukázalo, polovina nabídnutých pokojů už byla obsazena. Takže lidé ze zájezdu se postupně vraceli na recepci. Průvodkyně byla na zhroucení a nabídla recepčnímu, že sama projde pokoje a zjistí, které jsou volné. To už jsme všichni pochybovali o jejím zdravém rozumu. My jsme měli to štěstí, že po nekompromisním čili výhrůžném požadavku na volný pokoj jsme ho opravdu volný měli. Složitým přehazováním a stěhováním do jiných hotelů se náš program posunul o několik hodin, což naši průvodkyni opět dorazilo. Zjistila, že těžko stihneme objednaný výlet lodí. Nicméně to nevzdala a vyrazili jsme na metro. Teď se objevil hlavní problém- průvodkyně neznala Paříž a nevěděla, kam jít. Konečně se přiznala, že vzala tento výlet za kamarádku, a že je průvodkyně pro Londýn. Paříž tudíž nezná a neumí francouzsky. Velení se tedy ujali dva znalci Paříže. Zamířili jsme do metra a pak na loď. Plavba noční Paříží byla krásná, a dokonce i hotel jsme v noci našli, což průvodkyni uklidnilo.

Další den byl výlet po Paříži. To už jsme věděli, že je  na nás, jaký ten výlet bude, nikoli na průvodkyni. Takže jsme se rychle osamostatnili, zorientovali se v metru a prohlídky si zajistili sami. Paříž je nádherná a čtyři dny jsou jen malou ochutnávkou. A ta stojí za to – Louvre, Eiffelovka, Notre-Dame, Versailles… Versailles se mi líbil nejvíce. Zámek, který jsem znala jen z  historických filmů, mi vyrazil dech svou velikostí a krásou. Ocitla jsem se v dobách Ludvíků, v době Tří mušketýrů, v dobách největšího lesku Francie. Prohlídku sálů i zahrad jsem si užila.

Poslední ráno při snídani nás průvodkyně prosila, abychom si, proboha, na nic v cestovce nestěžovali, protože by měla velký problém. Tvářila se tak nešťastně, že by si mohl stěžovat jen necita. Nevím, jestli si nakonec někdo stěžoval, ale my ne. Pro mě to byly překvapivé zážitky, na které nezapomenu. Noční jízdy metrem do hotelu, kdy jsme byli v metru s manželem jediní bílí, orientace po Paříži, příjemné kavárny a restaurace s francouzskou atmosférou, které jsme si našli sami a užívali si tam atmosféru – prostě paní průvodkyně nás naučila samostatnosti. Hodně skromné ubytování za hodně peněz byla taky zkušenost do budoucna.

Letos mi bude 49 let a od té doby, co jsme byli v Paříži, jsme procestovali další krásná místa. S manželem jsme po Evropě začali jezdit sami a poznali jsme, že je to větší svoboda. Manžel je můj průvodce a já jsem na cestách za muslimskou ženu, která mlčí a spěchá za rychlým krokem manžela. Což mu asi vyhovuje – alespoň v cizině má naprosto podřídivou ženu.

Ale zpět k Paříži – paní v cestovce měla pravdu, že na ten výlet nezapomenu. Společné zážitky naši skupinu stmelily. Nebyla jsem jediná žena ze zájezdu, která  dostala tuto cestu jako dárek a první dny jsme podezřívaly naše protějšky, že to je špatný vtip – že prostě na svých manželkách chtěli ušetřit. Když jsem se dozvěděla cenu zájezdu, tak jsem se v duchu omluvila. A rychle jsem pochopila, že nechci řešit, že tady jde o princip „ za své peníze chci odpovídající služby“, ale že si chci Paříž užít. A to se povedlo.

Paříž je nádherná a já se těším, až tam zase vyrazím.