Překvapivé severní Německo

Přítel je velký nadšenec vláčků, s dětmi jsme navštívili několikrát v Praze Království železnic, ale to nejlepší mělo teprve přijít. Slyšela jsem jej pět chválu na největší modelovou železnici na světě v severoněmeckém Hamburku. Doufala jsem, že když navrhnu výlet do tohoto velkoměsta, setkám se s pozitivní reakcí a cestě na sever Německa nebude nic bránit. Nemýlila jsem se a jsem tomu velmi ráda, výlet jsme si krásně užili a poznali zase kousek světa. Naplánovali jsme si cestu na několik dní, stanovili datum a už jsme hledali vhodné ubytování a zajímavá místa ve městě nebo okolí.

Hamburk nejsou ale jen vláčky, je to druhé největší německé město a nákladní přístav, jeden z největších v Evropě, zvaný „německá brána do světa“, středověké hansovní domy, Labe ústící do Severního moře anebo čtvrť nočního života St. Pauli se svou Reepersbahn. 

Protože jsme byli ubytováni blízko přístavu, hned první večer jsme vyrazili na průzkum okolí, cestou jsme procházeli přes Reepersbahn. Neony zářily jako v Las Vegas a lákaly k návštěvě nočních klubů, mlaďounké kněžky lásky tahaly osamělé muže do barů a já byla ráda, že můžu dělat svému chlapovi bodyguarda.

Následující den jsme se vydali za vláčky, do Miniatur-Wunderlandu ve čtvrti Speicherstadt.  V několika rozlehlých sálech je na ploše 6400 m² (stav k jaru 2013) 8 výstavních expozic, které prezentují nejznámější místa Rakouska, středního Německa, Hamburk, Ameriku, Švýcarsko, Skandinávii nebo Knuffingen s letištěm. Zírala jsem s otevřenou pusou, jak jsou detailně a precizně propracované krajinky, městečka, všudypřítomné kolejiště s projíždějícími vláčky a s jakým důvtipem vystihli stavitelé železnice ta nejtypičtější místa dané země. V určitých intervalech zhasínají všechna světla a je nasimulována noc, rozsvěcují se okna domků a pouliční lampy a vláčky jezdí dál. Stačí si během prohlídky všímat všech scén a detailů a hned vidíte třeba naháče ve finské sauně, speleology prozkoumávající jeskyni, archeology, kteří vykopali kosti dinosaurů, milující se pár na louce, fialovou krávu Milku na alpském svahu, oslavu slunovratu, Indiány v pueblu, ztroskotané letadlo v Rocky Moutains, policisty, kteří vytahují utonulého z řeky nebo švédskou Pipi Dlouhou punčochu. V Miniatur-Wunderlandu jsme strávili pět hodin a s jistotou můžu říct, že jsme neviděli všechno. Za 13,- EUR vstupného to byla krásná podívaná, vřele všem doporučuji.

Už při plánování cesty na sever Německa jsme narazili na zajímavé informace ohledně lázeňského ostrova Helgoland a shodou okolností z hamburského přístavu každý den vyplouvá na Helgoland moderní katamarán Halunder Jet. Tak proč nevyužít tuto příležitost a nenavštívit Helgoland v reálu? Z Hamburku je to lodí jen 130 km. Z pohodlí domova jsem dopředu objednala lodní lístky a jde se do přístavu na jisto. Je mlhavé ráno po dešti, nic moc teplo, ale co se dá dělat. Po tříhodinové plavbě konečně přistáváme na Helgolandu, jehož plocha je cca 1 km², přilehlý ostrůvek Duna má jen 0,7 km².  K naší velké radosti svítí slunce a je docela horko. Vydáváme se na procházku k severozápadnímu cípu ostrova, skalnímu výběžku Lange Anna (Dlouhá Anna), který je symbolem ostrova. Na ostrově sídlí ornitologický ústav, který zkoumá život mořských ptáků v této oblasti, cestou si uvědomuje proč. Hnízdí tady tisíce terejů bílých a sem tam vidíme i racky. Jsou zvyklí na přítomnost turistů a ochotně pózují do objektivů fotoaparátů.

Když pominu, že z hnízdišť se šíří  nelibá vůně ptačího trusu, stačí poodejít pár kroků dál a hned můj nos větří nádhernou medovou vůni nenápadných žlutých kvítků, kterými je pokrytá celá louka.  Nemůžu se jí nabažit a  v tu chvíli si Helgoland navždy spojuji s opojnou medovou vůní. Cestou zpět na katamarán míjíme spousty duty free shopů, protože ostrov je bezcelní zónou. Ani já nezůstávám pozadu a kupuji vyhlášený rakytníkový likér. Výlet se vydařil na jedničku, jsme oba s přítelem spokojení a příjemně unavení. 20:15 hod. vplouváme opět do hamburského přístavu.

Na voňavá žlutá kvítka jsme narazili i v jižním Švédsku, doma jsme pak v atlasu rostlin zjistili, že se jedná o svízel syřišťový, léčivku rostoucí hojně v Evropě a Asii. Mám usušenou na památku jednu snítku, když se na ni podívám, ihned si vzpomenu na krásný slunečný den na Helgolandu. Závěrem chci říct, že nejlepší způsob, jak si užít  cestování je zapojit všechny smysly, nestačí jen koukat, ideální je i naslouchat, ochutnávat jídla typická pro danou zemi, dotýkat se a nasávat vůně, o to pak víc bude zážitek intenzivnější.