Vážení příznivci cestování s hendikepem,
mám pocit, že ten rok vždycky uběhne strašně rychle. Už je tady zase magické datum 12. duben a já přicházím se svou Výroční zprávou za uplynulý rok. Už to asi nebude náhoda - 12. dubna se opět stane něco výjimečného. Pokud máte zájem a bydlíte na Moravě, tak v sobotu ve 12:00 bude o nás na ČT1 dokument. Je to součást pořadu Týden v regionech, ale vysílání není celoplošné. Česká část republiky má vlastní program.
Ale to jsem začal od konce. Uplynulý rok nám přinesl hodně práce a současně zábavy. Velkou cestou napříč celým Novým Zélandem se nám podařil naplnit životní sen Jirky. Byl to nezapomenutelný zážitek. Během jara a léta jsem zpracoval svou druhou knihu Nový Zéland - návrat k protinožcům. Společně se Štefanem jsme se pak pokusili poprvé v životě vytvořit dokumentární film. Myslím, že jsme zvolili správnou cestu a výsledek vypadá skutečně profesionálně. Jak Severní ostrov, tak druhý díl o ostrově Jižním dokonce dosáhly úspěchů na filmových festivalech. Bližší informace o všech třech produktech najdete na mých stránkách, a to včetně ukázek z filmů.
Stejně tak jsme uskutečnili celou řadu přednášek ve školách, knihovnách a kulturních zařízeních. Byli jsme v dětských domovech, domovech pro seniory i u zdravotně postižených. Přednášky měly velmi pozitivní ohlas a my jsme za to velmi rádi. Našel si nás i rozhlas a televize, takže jsme se učili býti herci a komentátory. Mám v úmyslu vytvořit na mých stránkách sekci s názvem Mediální partneři a umístit do ní všechna dostupná vysílání, která jsme absolvovali. Upřímně Vám řeknu, že okamžiky před živým vysíláním v Českém rozhlase nebo v České televizi, to byl pro mě určitě největší stres uplynulého roku. Výsledek byl ale myslím překvapivě dobrý. Pokud chcete, můžete sami posoudit ve zmíněné mediální sekci.
V závěru roku jsme připravili novou expedici. Chtěli jsme naplnit další výzvu a pokusit se dokázat, že s invalidním vozíkem se dá v zahraničí studovat cizí jazyk. Mladí lidé takto běžně jezdí do světa, ale co mladík na invalidním vozíku? Současně jsme se chtěli přesvědčit, jestli se dá cestovat i bez znalosti místního jazyka. Naší volbou se stal španělsky mluvící Ekvádor a jeho úžasné souostroví Galapágy, byli jsme i týden v pralese. Výprava se uskutečnila v lednu a únoru letošního roku a celkem trvala pět týdnů. Učili jsme se španělsky a poznávali exotické končiny. Fantastický zážitek a znovu naprosto šťastný Jirka, což je hlavní cíl naší práce i zábavy v jednom. Štefana tentokrát nahradila manželka Alena a já jsem moc rád, že mohla osobně vidět Jirkovy rozzářené oči.
Kruh se uzavírá a my už zase přednášíme o našich cestách, já píšu svou třetí knihu a dojde i na tvorbu dalšího filmového dokumentu. Všechno vypadá ideálně, ale my si velmi vážíme současného stavu, protože víme, že to tak nebude navždy. Užíváme si té příznivé vlny podpořené obrovskou dřinou. Téměř nepřetržitá práce přináší výsledky v podobě spokojených čtenářů knih, diváků filmů i posluchačů přednášek. Jsme nadšení z reakcí lidí se zdravotním postižením, ve kterých jsme vzbudili aktivitu, to je náš cíl. Moc si vážíme všech, kteří nás podporují psychicky i zakoupením našich produktů. Děkujeme.
Začali jsme pracovat na tom, aby se na podobnou expedici mohla vydat skupina stejně nemocných kluků jako je náš syn. Bude to velmi těžké, hlavně finančně, ale věříme, že se nám to může podařit. I tímto směrem povedou naše další kroky.
Děkujeme všem za přízeň i za jakoukoliv objednávku, která naše úsilí podpoří.
Jiří, Jirka a Alena Márovi
