Když se chce....

Náš loňský výlet přes Pobaltské republiky byl sice krátký, ale intenzivní a zajímavý. Z mnoha zvláštních míst, které jsme navštívili vynikaly bažiny Viru Raba. Zkoušeli jsme dát prstíček masožravým rostlinám, ale byl pro ně moc velký. Když však Alča na chvíli sestoupila z dřevěného chodníku na měkkou travičku, začala nápadně klesat níž a níž. Marně jsem na ni volal: "Ještě vydrž, natáčím video, jak se tady člověk může lehce utopit." Zděšená vyskočila zpět na pevnou zem a po zbytek dne se mě pořád ptala, jestli jsem se jí chtěl opravdu zbavit. Těžko jsem vysvětloval, že jsem potřeboval dramatický záběr do filmu, který mi zkazila a dodnes si myslím, že mohla pár vteřin ještě vydržet.

Z prvního přednáškového týdne naší podzimní sezóny máme velmi dobrý pocit. Dvakrát jsme byli na místě, kde jsme ještě nikdy nevystupovali a upřímné nadšení diváků nám dělalo moc dobře. Z obce Klokočí jsme se skoro nemohli dostat domů. Pochvaly a povzbudivá slova nám dodávají chuť a energii do dalšího života, moc děkujeme. Vesnice s 250 obyvateli na nás udělala obrovský dojem. Díky aktivnímu přístupu dámského spolku KloKočky to tady prostě žije. Během roku mají celou řadu bezva akcí, na kterých se vždy sejde celá vesnice nebo aspoň zdravé jádro. Že je na malých vesničkách nuda nebo dokonce tam "zdechl pes"? V Klokočí to určitě neplatí....když se chce, tak všechno jde...