9. den - Opice útočí na Jirku

Další den začínáme přesunem do jiného státu, ale jen na skok. Na jihu Španěska se nachází malinkaté území, které patří do Spojeného království Velké Británie, ale žije si svým životem. Jmenuje se Gibraltar. Zajímavostí je letiště, přes které nromálně jezdí auta a doprava se zastaví jen když vzlétá nebo přistává letadlo. A pak samozřejmě opice, za kterými se musíte vydat lanovkou.

Hned po dojezdu nás varují, abychom nevytahovali z batohu žádné jídlo a dali si pozor na své věci. Opičky jsou poněkud drzé. Jejich přítulnost nám dělala radost, dobře se fotí, pózují a nikam neutíkají. Ale když se jim zalíbil Jirka a jedna fešanda začala tahat za jeho hadice, začali jsme se o něj trochu bát. Raději honem zase dolů do města a hlavně zpátky do Španělska. Dnešek máme vyčleněný na koupání, počasí je parádní, takže hurá do moře. Kdybych tušil, jak je ta voda ledová, vůbec bych do ní nelezl. Ale když jsme na šéfa tak naléhali a on nám hodinku vyčlenil, tak se prostě koupat musíme. Teploměr s sebou nemáme, ale v termálech je rozhodně příjemněji. Odhadem 25 stupňů je pro nás rozmazlence fakt málo a při potápění pro mušličky klesá teplota snad na bod mrazu. Ještěže se tady nemusíme válet týden.

Nocleh máme na místě, které známe z televize. Ve městě Vejer de la Frontera byla nedávno cílová etapa cyklistického závodu Vuelta. Náš pan domácí neumí anglicky ani slovo, ale když mu jmenuji vítěze slavného závodu v jeho městě a dodávám i druhého v pořadí, je ohromen a ze samé radosti nám přináší košík plný ovoce. Pak už spěchá do svého obchodu, kde prodává kostkované košile. Doufám, že mi nebude nějakou nutit, jsou doslova příšerné.